Ve středu 18. června 2025 se žáci čtvrté a páté třídy vydali na výlet plný dobrodružství a poznávání krás Šumavy. Brzy ráno jsme nastoupili do vlaku a s nadšením jsme se těšili na vše, co nás čeká. Po příjezdu do Železné Rudy, konkrétně na Špičák, nás čekal výstup po strmé sjezdovce k rozhledně. Cesta vzhůru nebyla snadná, ale výhled, který se nám po zdolání kopce naskytl, stál rozhodně za všechnu námahu.
Po zaslouženém odpočinku a vydatné svačině na rozhledně jsme se vydali k Čertovu jezeru. Pohodová stezka lesem nás vedla nádhernou přírodou, a když jsme stanuli na břehu jezera, uchvátil nás jeho klid a tajemná atmosféra. Bylo příjemné posedět u vody, popovídat si s kamarády a užít si tento kouzelný kout Šumavy. Samozřejmě ani tady svačina nechyběla. 😊
Z Čertova jezera jsme se vydali zpět do Železné Rudy. Na závěr výletu nás čekala návštěva infocentra a muzea v Železné Rudě, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Za odměnu jsme se zastavili ještě na výbornou zmrzlinu, která nás příjemně osvěžila po nabitém dni. Domů jsme se vraceli sice unavení, ale plní krásných vzpomínek a společných zážitků, které nás ještě dlouho budou hřát u srdce.
Mgr. Lucie Krafčik a pátá třída
Napsala Julie Milčáková, 4. třída:
Ráno se nás sedm setkalo před školou a ostatní jeli na nádraží. Šli jsme na nádraží a setkali jsme se s ostatními. Chvíli jsme počkali, než přijede vlak.
Vlak přijel a my jsme nastoupili. Měli jsme zarezervovaná místa, takže nám je nikdo nemohl zasednout. Ve vlaku byla hrozná sranda, protože jsem tam byla s Terezkou, Simonkou, Rozárkou, Mikym, Lukášem a Pavlem.
Přijeli jsme a připravili jsme se na výšlap na rozhlednu. Šlapali jsme a Juli, Tery, Rozi, Simi, Vojta, Antonio a Pavel jsme šli nejrychleji. Také jsme vyšli na rozhlednu Špičák úplně první. Byli jsme unavení, protože jsme šli pořád do kopce. Koupili jsme si nanuky a čekali na ostatní. Až jsme tam byli všichni, šli jsme na rozhlednu. Z rozhledny byl nádherný výhled. Sešli jsme dolů a pobalili jsme se.
Ze Špičáku jsme šli na Čertovo jezero. Cestou jsme přešli mostík ze dřeva a ten byl moc hezký. Když jsme přišli, skoro všichni sahali do vody. Čertovo jezero bylo moc krásné a vonělo to tam přírodou a ptáci krásně zpívali.
Od Čertova jezera jsme vyrazili do Železné Rudy. Cestou do Rudy jsme si zpívali naši píseň a ta nám pomohla k šlapání. Všechny už bolely nohy, ale bavilo nás to. V Rudě jsme šli do informačního centra a tam si každý mohl koupit nějakou drobnost na památku. V informačním centru měli také vycpaná zvířata například jeleny, bobry, lišky, rysy, veverky a ptáky. Po informačním centru jsme šli na zmrzlinu. Já jsem si dala čokoládovou. Moc mi chutnala.
Všichni si snědli svoji zmrzlinu a šli jsme na nádraží. Nemuseli jsme spěchat, protože nádraží bylo kousek a my jsme měli hodně času. Přijel pro nás vlak a my jsme si sedli na naše zarezervovaná místa. Sedli jsme si a hned sundali boty. Zase byla hrozná sranda. Ve vlaku jsme také odpočívali. Sedadla jsme si spojili a lehli si.
Byli jsme už v Chlumčanech a rodiče na nás čekali. Zeptali se mě, jaké to bylo, a já řekla: „Výborné, moc mě to bavilo, ale už mě bolí nohy.“ Rodiče se zasmáli a jeli jsme domů. Moc mě to bavilo a líbilo se mi to.
Napsal Ondra Svášek, 4. třída:
Se školou jsme jeli na výlet na Špičák. Jeli jsme vlakem. S kamarády jsem hrál hry, abychom se zabavili, než tam dojedeme. Paní učitelka nám dala papírky, na kterých byla napsaná naše vymyšlená písnička. Tu písničku jsme se s klukama učili nazpaměť, abychom si ji mohli zpívat při cestě.
Když jsme konečně přijeli, počkali jsme, než si nás učitelky spočetly a šli jsme. Skoro všichni lapali po dechu, dokonce když byl někde stín, někteří si tam sedli a pili. Na rozhledně byl krásný výhled, jediné, co se mi nelíbilo, bylo, že se ta rozhledna kývala ze strany na stranu.
Šli jsme na Čertovo jezero. Po cestě jsem viděl pařez, který vypadal jako trůn. U jezera se mi chtělo spát, protože jsme tam podle mě byli docela dlouho.
V Železné Rudě jsme šli do Informačního centra. V suvenýrech jsem si koupil reflexní kočičku na aktovku a magnet, na kterém byla sýkorka.
Z Informačního centra jsme šli na slíbenou zmrzlinu! Byla moc dobrá. Půjčil jsem Luci peníze, aby si také mohla pochutnat.
Na závěr jsme jeli vlakem zpět do Chlumčan s bolavýma nohama. Moc jsem se na výletě ušlapal a také jsem si to moc užil.
